Můj příběh
Má cesta ke svobodě
Můj nejdelší a nejošklivější vztah, jaký jsem kdy zažila, byl ten k jídlu. Byl to vztah, na který bych nejraději zapomněla, vztah který mne táhl ke dnu, vztah ze kterého jsem chtěla dlouho vystoupit, ale nešlo to. Protože to bylo sakra těžký.
Naštěstí se mi to nakonec podařilo. Dokázala jsem se zbavit přejídání, začít opravdu vnímat své tělo, jeho potřeby a být svobodná. Ale nebylo to vůbec jednoduché a musela jsem si projít spoustou pokusů a pádů, abych pochopila to, co vím dnes.
S dietami jsem začala už kolem 15. roku
V tu dobu mi někdo řekl, že když zhubnu pár kilo, tak ze mě bude hezká holka. A já chtěla být hezká holka 🙂 Takže jsem se pustila do své úplně první diety, začala jsem cvičit a řešit, jak vypadám. Neustále jsem se s někým porovnávala a nebyla schopná mít se ráda taková jaká jsem. První dieta vystřídala druhou, třetí, čtvrtou...desátou. V hlavě jsem řešila jen jídlo, svoje nedokonalé tělo a touhu být jiná.
Zpětně nechápu proč, moje postava byla naprosto v pořádku. Jen já jsem to pod tlakem, nastavených ideálů dnešní společností vůbec neviděla. Začala jsem být závislá na pochvalách, jak jsem hezky zhubla...
Můj nezdravý vztah k jídlu i ke svému tělu se se mnou táhl přes celou střední i vysokou školu a pokračoval, i když jsem nastoupila do práce.
Žila jsem ve vlnách, období diet a hubnutí střídalo období přejídání a nabírání, chvíli jsem byla veselá a spokojená a vzápětí jsem se doma sžírala úzkostí a nesnášela sama sebe. Za to, že mám slabou vůli, za to, že nemám jídlo pod kontrolou, za to, že nedokážu jíst, tak abych byla sama se sebou spokoená.
Nebylo to vůbec jednoduché. Nedokázala jsem se s tím nikomu svěřit, měla jsem pocit, že jsem divná a že to tak mám jako jediná na světě.
"Jak to, že nedokážu držet dietu, aniž bych jí porušila? Jak to, že se nedokážu ovládat a pokaždé se přejím? Proč, když shodím 5 kilo, tak je mám za měsíc zpátky?"
Přemýšlela jsem, co bych mohla udělat, aby se to změnilo.
Začala jsem pracovat na svém sebevědomí a navštěvovat různé kurzy osobního rozvoje a koučovací programy, které mi moc pomohly a cítila jsem se mnohem lépe. Pracovala jsem s kouči, mentory a terapeuty. Vždy, když mě nadchla nějaká metoda, musela jsem ji také umět a tak jsem procházela nejrůznějšími výcviky a kurzy, jedním za druhým.
Jeden z těchto kurzů byl i průvodcovský výcvik metody The Work, která mi opravdu změnila život, díky ní jsem si zpracovala svoje klíčová životní témata a velmi mi pomohla později právě i s mým vztahem k jídlu.
Také jsem hodně cestovala a poznávala nové lidi, země a kultury. Tím vším jsem se stávala stále více sebevědomější a spokojenější.
Začala jsem se ve velkém zajímat o stravu jako takovou, abych jedla zdravě a vyváženě. Abych se dokázala vyvarovat dalších a dalších chyb. Mimojiné jsem prošla i výcvikem Poradce pro výživu a suplementaci, nastudovala o výživě, co se dalo. Vyzkoušela jsem naprosto všechno.
Jenže s jídlem a přejídáním jsem bojovala pořád! Ve vlnách se s železnou pravidelností střídalo moje "dobré a špatné" období. Období, kdy jsem jedla vzorně a byla spokojená a období, kdy jsem nechápala, co se se mnou děje, protože jsem vždy selhala.
Čím více teorie a informací jsem o výživě měla, tím se můj vztah k jídlu zhoršoval. Jakékoliv porušení pravidel "zdravé výživy" pro mě znamenalo spoustu výčitek, pocitu bezmoci, neschopnosti a selhání.
Pozorovala jsem ostatní, jak jedí. A soudila je za to, že se, v mých očích, nesnaží jíst dost zdravě. Jenže v koutku duše jsem jim záviděla. Záviděla to, že dokážou jíst normálně. Že si jídlo dokážou vychutnat. Že jídlo vlastně neřeší. Že nemusí na jídlo myslet 24 hodin denně...
Má potřeba být ve všem dokonalá mě dusila. Buď jsem dodržovala všechno nebo nic.
Dva měsíce jsem jedla ukázkově, zdravě a přesně podle tabulek, jenže stačila jedna oslava narozenin, jeden čokoládový dort, který odstartoval další měsíc přejídání, výčitek a absolutní bezmoci... A tak jem žila. Jako nahoupačce.
Zásadní změna přišla až ve chvíli, kdy jsem se setkala s Intuitivním stravováním. Bylo to tak odlišné od toho, co jsem do té doby dělala a přesto, nebo možná právě proto, jsem našla opravdu to, co mi změnilo život.
V češtině mnoho dostupných informací nebylo, proto jsem se pustila do anglických knih, videí na youtube a stránek zahraničních koučů. Nastudovala jsem, co se dalo a pustila se do zkoušení jednotlivých principů, na kterých je tento směr stravování založen. Nakonec jsem požádala i o pomoc jednu koučku z Anglie, která se intuitivním stravováním zabývala, aby mi pomohla s tím, v čem jsem tápala.
Právě díky Intuitivnímu jedení, dnes můžu říct, že jsem svobodná v jídle a naprosto se změnil můj vztah k mému tělu. Vážím si ho, jsem s ním spokojená a jsem ráda, že je takové jaké je. Díky intuitivnímu stravování jsem se naučila vnímat své tělo a jeho potřeby. A hlavně, se v mém životě uvolnilo spoustu prostoru a energie na mnohem důležitější věci než neustále jen řešit jídlo!
To, jak vlastně vypadal můj život před intuitivním stravováním, jak jsem se snažila roky hubnout a jaký jsem měla vztah k jídlu najdeš v tomto článku.
Dnes provázím ostatní ženy za jejich svobodou.
Toho, co jsem si prožila nelituji. Protože jen díky této mojí životní zkušenosti, mohu dnes pomáhat ostatním ženám vyřešit jejich vztah k jídlu.
Abych byla schopna opravdu profesionálně pomáhat všem a protože seberozvoj prostě miluju, tak se neustále vzdělávám. Úspěšně jsem dokončila certifikační program pro průvodce intuitivního stravování organizované The Original Intuitive Eating Pros, spolupracuji s různými průvodci a kouči z celého světa a neustále čerpám nové informace.
Mé zkušenosti a vědomosti o intuitivním stravování jsem vložila do eBooku JÍDLO BEZ VÝČITEK, ve kterém se dozvíš základní návod na to, jak uzdravit vztah k jídlu, přestat se přejídat, odložit počítání kalorií a jídleníčky, zbavit se neustálých myšlenek na jídlo a jíst bez viny a pocitů, že jsi zase selhala...
ZDE se může dozvědět více o mé filozofii a také kvalifikaci.
Kdo jsem?
Jmenuji se Petra Valešová.
Provázím a motivuji ženy, které se rozhodly vzít život do svých rukou.
Učím je, jak se napojit na své tělo a svoji intuici, aby je vedla životem tak, aby dokázaly přestat řešit jídlo a začaly konečně žít.