Jak jsem každý rok hubla do plavek

Každý rok to začínalo stejně…

Je 1.ledna. Nový rok, nový začátek, nová naděje.  Opět si říkám, že tentokrát to zvládnu! Zhubnu a ta shozená kila si udržím. V létě budu mít vysněnou postavu do plavek!

S chutí se do toho pouštím, ráno si odvážím 50 gramů vloček, 60g bílého jogurtu a zakápnu nízkokalorickým sladidlem. Nakonec si tam dám i banán, ale raději jen půlku, přece jen má dost kalorií. Za dvě hodiny mám hlad. Ale vydržím do oběda, pekla jsem kuře s bramborem. Dám si kuře, bez kůže samozřejmě a místo brambor si k němu udělám salát. Super, jde to parádně.

Po obědě si zacvičím Shauna, je to borec, vždycky se po cvičení nemůžu ani hnout. Odpoledne mě přepadá únava a hlad, dám si proteinovou tyčinku a jdu si zaběhat, abych to překonala. Večer si udělám mozzarellu s rajčaty a bazalkou. To miluji. Ještě, že jsem sehnala tu light.

Jsem na sebe pyšná, je už půlka ledna a já stále držím. Váha ukazuje -2,5 kila!

Na konci ledna ulehám na týden s virózou. Na jídlo nemám ani pomyšlení. Ale zhubla jsem další 2 kila!

Dny po nemoci jsou velmi náročné, jediné na co dokážu myslet je jídlo, nedokážu se kontrolovat. Přejídám se. Přejídám se tak, že je mi zle.

Přejídám se dalších 14 dní, a nabírám vše, co jsem zhubla. Mám pocit, že jsem už tlustá jako koule. Snažím se hubnout dál, ale mé plány na zdravé jídlo vydrží vždy maximálně do odpoledne.

Nakonec se na sebe neskutečně naštvu a opravdu začnu s hubnutím znovu. Tentokrát to bude jiné! Pojedu přesně podle jídelníčku a budu vše zapisovat do kalorických tabulek! Na jídlo se tentokrát opravdu soustředím. Jde mi to skvěle. Ani jednou jsem nezhřešila. Vydržím to měsíc! Neskutečný. Mám dole vše, co jsem nabrala po nemoci. Užívám si obdivné pohledy.

A pak jedu kamarádce na svatbu. Celou jí doslova prožeru. Je mi zle, z jídla, ze mě samotné, z toho, že jsem si svatbu neužila.. Vše se opět vrací do starých kolejí.

Uplyne další měsíc, kdy se často nedokážu ovládat a přejídám se, pokaždé s obrovskými výčitkami a pocitem, že jsem opět selhala.

 

Blíží se léto a začínám být nervózní z toho, že jsem nezhubla.

Takhle přece nemůžu do plavek!

Do dovolené zbývají dva měsíce, to zvládnu. Uklidňuji se. Dokážu zhubnout alespoň 8 kilo a všechno bude v pohodě. Musím. Začnu plánovat, kolik kilo zhubnu za první, druhý, třetí týden…

Jojo, v pohodě, to dám!

Nedala jsem to. Nevadí, pořád ještě zbývá měsíc do dovolené, to se dá stihnout, alespoň 5 kilo! To dám. Musím jíst hlavně zeleninu, žádné přílohy a bude to v pohodě.

Vydržela jsem týden. Nakonec jsem snědla všechno možné, kromě zeleniny.

Zítra jedeme na dovolenou. Nenávidím se. Nenávidím se za to, že jsem se místo hubnutí, poslední dva měsíce, hlavně přejídala.

Jak si teď můžu užít dovolenou?

Jak budu vypadat na fotkách?

Musím se co nejvíce schovávat! Nechci, aby mě nikdo takhle viděl.

Na dovolené řeším jen jídlo. Buď nejím nic nebo svůj žal utápím v jídle. Místo toho, abych si užívala dovolenou, se ještě více trápím tím, jak vypadám, co jím, co jedí ostatní.

Jak to, že ostatní můžou jíst normálně a já ne?!

Přibírám další 3 kila, přesvědčená, že až přijedu domu, bude všechno jinak. Přihlásím se do toho nového hubnoucího programu, na který jsem viděla reklamu na Facebooku…

 

Podobný scénář se opakoval každý rok.

Téměř 20 let jsem žila hubnutím, odříkáním, výčitkami, pocity, že nejsem dost dobrá, že se dost nesnažím, že nemám jídlo pod kontrolou, že jsem to zase nezvládla..

Téměř 20 let jsem většinu dní myslela hlavně na to, co budu jíst nebo, co jsem jedla. A podle toho, jak mi to šlo, se odvíjela i moje nálada. Pitvala se v tom, jestli toho nebylo moc, jestli to nebylo moc tučné, nezdravé a jestli po tom náhodou nepřiberu. A měla jsem pocit, že jsem jediná na světě.

Načetla jsem o zdravé výživě a hubnutí vše, co se dalo. Udělala si kurz výživového poradce. Neustále ležela v knížkách, článcích, informacích o výživě.

Myslím, že široko daleko nebylo člověka, který by věděl lépe než já, jak se má “správně” jíst. Kolik gramů tuku, sacharidů a bílkovin bych měla jíst. Jak často. A jak moc důležitý je pohyb. A stejně to nefungovalo. Ba naopak. Mám pocit, že čím víc teorie, čím víc pravidel a čím víc snahy, tím víc to nešlo. Tím víc jsem se zamotávala do začarovaného kruhu hubnutí, přejídání a přibírání.

A pak jednoho dne přišla chvíle, kdy jsem opět selhala. Opět jsem se přejedla a v zoufalství se rozbrečela.

Já už takhle žít nechci! Křičela každá buňka v mým těle.

Otevřela jsem počítač a začala googlit. Magická věta “jak se dostat ze začarovaného kruhu přejídání”, kterou jsem tehdy v angličtině napsala, mi změnila život. První, co mě totiž upoutalo byly tyto slova: intuitivní stravování.

Začala jsem shánět informace a zkoušet vše, co jsem se dozvěděla. Nebylo to jednoduché, ale intuitivnímu stravování mě naprosto nadchlo. Naprosto mě dostal pocit svobody, který jsem díky němu získala.

Zmizely výčitky, obsesivní myšlenky o jídle, neustálé řešení jídla.

Přestala jsem se přejídat a začala si užívat nejen všechny dovolené, ale celý můj život. Jakoby se v něm uvolnil prostor na to, co je opravdu důležité.

Krok za krokem jsem se učila, jak poslouchat své tělo, to co skutečně potřebuje. Naučila jsem se vnímat svůj hlad i sytost, začala si jídlo opravdu vychutnávat a užívat, pochopila jsem, proč zajídám některé emoce a taky jsem se učila mít ráda své tělo, respektovat ho a pečovat o něj.

Vždycky jsem si myslela, že jediná cesta, jak být spokojená ve svém těle je, že se musím víc snažit, víc se naštvat nebo si nastavit víc pravidel.

Tak moc jsem se pletla!

Pochopila jsem, že je to přesně naopak. Tím klíčem ke štěstí je péče, spokojenost a napojení se na vlastní potřeby bez ohledu na to, co říká okolí.

Od té doby si (nejen) dovolené užívám. Neděsím se okamžiku, kdy si vezmu plavky. Na dovolené (ani kdekoliv jinde) jídlo neřeším, jím cokoliv bez výčitek a naplno si užívám vzácné chvíle. Miluji ochutnávat nová jídla, národní kuchyně v cizích zemích, zmrzlinu na pláži, ale třeba i čerstvou rybu ulovenou v moři. Jídlo je pro mě nejen zdroj energie, ale také zážitků a vzpomínek.

A tak, jestli jste letos nezhubly do plavek, nebo už jste taky prostě jen unavené z výčitek, které máte kolem jídla, tak nezoufejte. Možná vás, stejně jako mě, čeká něco mnohem lepšího než pekáč buchet na břiše. Něco, co vám nakonec změní život.

Pokud se chcete dozvědět něco víc o intuitivním stravování, mrkněte na tento článek, ve kterém se dozvíte základní informace. Nebo zde najdete kompletní návod, jak se naučit jíst intuitivně.

 

 

Petra Valešová
Provázím, motivuji a inspiruji ženy na jejich cestě za svobodou v jídle i v životě.  Učím je, jak změnit postoj k vnímání jejich těla a ukazuji jim, jak jednou provždy vyřešit svůj vztah k jídlu prostřednictvím intuitivního stravování. Více se o mém příběhu dozvíte zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.