Jaký je rozdíl mezi zdravým a nezdravým vztahem k jídlu?

Více než kdy dříve vnímám to, jak moc jsme se odklonili od původní myšlenky zdravého stravování. Lidé často drží extrémní diety, zažívají úzkostný strach z čehokoliv, co neodpovídá přesně daným pravidlům zdravé výživy a neustále zkoušejí nové a nové výživové trendy, protože doufají, že tentokrát to bude přesně to, co je zachrání, co je spasí, co jim přinese do života radost a spokojenost se svým tělem.

Je mi smutno pokaždé, když vidím, jak lidé podstatnou část svého života obětují myšlenkám na jídlo, výčitkám a všudypřítomnému strachu, že zase přiberou…

A to, co mi přijde jako nejvíce smutné na tom celém je, že extrémní zaměření na jídlo je dnes normou. Počítání kalorií, vážení si jídla, nepřijetí svého těla, extrémní cvičení a vynechávání sacharidů je většinovou společností považováno za něco, co je v pořádku. Člověk se snaží a tak to má být.

Ale je tohle opravdu zdravé?

Je zdravé neustále myslet na jídlo, pitvat každou svojí volbu jídla, neustále se stresovat, zda jsi toho náhodou nesnědla moc a každý den se 2x vážit? Je tohle opravdu ten smysl života, který jsi sem přišla žít?

Nechci, aby to vyznělo tak, že nejsem zastánce zdravého životního stylu, naopak. Zdraví je důležité, o tom není pochyb. Ale jsem hluboce přesvědčená to om, že k tomu, abychom se zaměřovali na své zdraví nepotřebujeme počítat kalorie a stresovat se tím, kolik si můžeme dát ovesných vloček do ranní kaše nebo jestli jsme si dali o 10 gramů ořechů navíc.

Jsem zastáncem zdravého životního stylu, který vychází z nás. Z toho, co skutečně potřebuje naše tělo a jsem přesvědčená o tom, že stres z jídla a strach z toho, co smíme nebo nesmíme jíst rozhodně našemu zdraví nepřispívá.

Pojďme si nyní ukázat možné úrovně vztahů k jídlu.

Představit si to můžeš na škále, kdy na jedné straně stojí zdravý vztah k jídlu a na opačné straně stojí poruchy příjmu potravy. Vše, co je mezi tím představuje různé úrovně narušeného, nezdravého vztah k jídlu.

Škála mezi zdravým vztahem k jídlu a PPP je obrovská a člověk může zažívat nejrůznější formu i intenzitu svého nezdravého vztahu k jídlu.

Pojďme si stručně definovat, co jednotlivé pojmy znamenají:

Normální vztah k jídlu – je to přirozený, zdravý vztah k jídlu, kdy člověk jí pestře a vyváženě, což znamená, že do svého jídelníčku přirozeně zařazuje jak výživné potraviny, které jsou prospěšené pro správné fungování těla, tak ty potraviny, které třeba nejsou nijak extra výživné, ale má je rád a přinášejí mu radost. Není pro něj problém být v jídle flexibilní, nezažívá strach a stres z jídla. Jídlo není jeho hlavním zaměřením v jeho životě, je pro něj způsobem, jak mít dostatek energie a přináší mu radost.

Narušený vztah k jídlu – často doprovází strach a stres z jídla a cílené vynechávání jídla, snaha potlačit nebo oddálit svůj hlad. Jeho typickým projevem jsou neustálé myšlenky o jídle, výčitky, když člověk sní něco, co vnímá jako nezdravé. Člověk s nezdravým vztahemk jdílu, často jídlo používá jako způsob, jak se vypořádat se svými emocemi a také může zažívat nutkání se často přejídat. Patří se také cílená eliminace některých potravin nebo celých druhů potravin, např. sacharidů nebo eliminace tuků ze stravy atd.

Poruchy příjmu potravy (PPP) – jsou onemocnění, která jsou typická patologickým, destruktivním přístupem k jídlu. Patří sem mentální anorexie, bulimie a záchvatovité přejídání.

Důležité je zmínit, že narušený vztah k jídlu může být rizikem vzniku PPP. Nicméně ne u všech lidí, kteří svůj vztah k jídlu nemají zcela zdravý platí to, že se jejich vztah k jídlu vyvine až k PPP. U vzniku PPP hraje roli více faktorů (jako např. genetické predispozice, povaha člověka, jako je například přílišná úzkostlivost, prostředí ve kterém vyrůstal atd.)

Někdy může být hranice mezi PPP a narušeným vztahem k jídlu tenká. Rozdíl mezi nimi je hlavně o intenzitě chování. Protože chování v obou případech může být podobné, může vykazovat podobné rysy, ale u nezdravého vztahu k jídlu je to většinou o menší intenzitě nebo četnosti. A i přesto, že následky nemusí být tak fatální jako u PPP tak stále je to chování, které velmi negativně ovlivňuje zdraví i kvalitu života a je potřeba ho řešit, k čemuž moc nenahrává dnešní společnost, která nezdravý vztah k jídlu většinou podoporuje. Což mě poravdu děsí.

To, co v naší společnosti intenzivně vnímám je, že lidé obecně mají povědomí o PPP, většinou vědí, že je to nemoc, která by se měla léčit, že by člověk měl vyhledat odborníka (i když samozřejmě je informovanost stále na mizivé úrovni a zasloužila by si, hlavně z hlediska prevence PPP, mnohem větší pozornost).

Nicméně nezdravý vztah k jídlu je velmi často považován jako naprosto něco normálního a spousta lidí narušený vztah k jídlu považuje za přijatelné chování, které není důvod řešit. Naopak, člověk který se nesnaží za každou cenu zhubnout, jíst podle signálů těla a prostě si občas dá něco, na co má chuť, se může cítit, právě pod vlivem tlaku společnosti, jako někdo, kdo nedělá dost.  

Dle mého názoru je koncept nezdravého vztahu k jídlu velmi nepochopený a podceňovaný. Protože je to něco, o čem se prostě nemluví. Většila lidí je přesvědčena o tom, že nezdravý vztah k jídlu = to, že se přejím hranolkama nebo si dám místo jedné buchty dvě. Ale nezdravý vztah k jídlu je zdaleka o něčem jiném. Nezdravý vztah k jídlu je o strachu z jídla, o posedlosti jíst za každou cenu „správně“, je o tom, že se člověk dostane do nekonečného kruhu diet s kterými se pojí obrovský stres, výčitky a jo-jo efekty.

A ať už se jedná o PPP nebo „jen“ nezdravý vztah k jídlu, tak k obojímu bezpochyby přispívají novodobé trendy.

Dneska už se dietám neříkají diety. Mám pocit, že dieta je téměř sprosté slovo, ale schovávají se za moderní názvy jako je program, kůra, životní styl, očista, půst a změna životního stylu. Bohužel, hezký název nezaručuje zdraví. Ani změnu, úlevu a spokojenost. Většinou se s každým dalším pokusem člověk cítí ještě více neschopnější a ještě více bezradný.

Na začátku tyto různé výživové směry mohou přinášet velmi často euforii a falešný pocit, že máš svůj život pod kontrolou, ale z dlouhodobého hlediska jsou pro tělo velmi nebezpečné a pro tvůj vztah s jídlem mohou být velmi destruktivní.

A ať už je ten tvůj vlastní vztah k jídlu na úrovni nezdravého vztahu k jídlu nebo PPP, nejdůležitější je uvědomit si, že ať tak nebo tak, toto chování velmi negativně ovlivňuje tvůj život (jak z fyzického tak psychického hlediska) a je potřeba ho řešit.

PPP je nutné řešit s odborníky, kteří se specializují právě na poruchy příjmu potravy (psycholog, lékař, nutriční specialista) a zahájit léčbu. V dnešní době je už možné využít i služeb kouče specializovaného na podporu během procesu uzdravení, který tě během léčby dokáže také velmi podpořit.

Nezdravý vztah k jídlu můžeš uzdravit skrze intuitivní stravování. Což je proces, který ti pomůže pochopit to, jak funguje tvé tělo z fyziologického hlediska, ale zároveň tě navede na to, jak pochopit individuální potřeby tvého těla, abys byla schopná na ně adekvátně reagovat a dát tak tělu přesně to, co potřebuje.

Díky intuitivnímu stravování se naučíš, jak jíst podle signálů hladu a sytosti. Pomůže ti odnaučit se nefunkční vzorce chování a zažité návyky, které ti neslouží a také změnit tvé vnímaní a myšlení.

Intuitivní stravování není vhodné pro lidi s PPP v prvních fázích léčby, kdy mají potlačené signály hladu a sytosti. Nicméně může být skvělým podpůrným doplňkem v pozdějších fázích, kdy je už tělo dosycené a signály těla jsou obnovené.

Nespěchej!

Ať už si procházíš jakoukoliv úrovní nezdravého vztahu k jídlu tak na sebe nespěchej! Uvědom si, že pokud jsi fungovala na základě vnějších pravidel x měsíců, let a možná i desítek let, tak nemůžeš očekávat, že se vše změní během jednoho týdne.

Buď trpělivá, protože ta trpělivost se opravdu vyplatí. Není nic krásnějšího než zažívat svobodu v jídle a místo neustálých myšlenek na jídlo a strachu z jídla ten svůj život opravdu žít.

Držím palce!