Co se stane, když neposloucháte svůj hlad

Milé ženy, přemýšlely jste někdy hlouběji o funkci hladu?

Ať už je odpověď jakákoli, byly byste možná překvapené, jak moc důležitý je pro správné fungování vašeho těla. Zvu vás k dnešnímu článku, který vám poodhalí, jakým pozoruhodným mechanismem naše těla disponují. 

Jak asi tušíte, jídlo není jen tak nějaký rozmar. Jde o jednu z našich nejzákladnějších potřeb, na které závisí dokonce naše přežití. A signál hladu tělo vysílá v důsledku celkové potřeby energie buněk. Tuhle energii získáváme z jídla. Proto se vždy v případě  nedostatku sepne „pojistka“, která spustí silnou touhu se najíst. A to jak na úrovni těla (kručení v břiše) tak na úrovni myšlení (neodbytné myšlenky na jídlo). 

Hlad tedy není vůbec záležitostí vůle, jak by se pod dnešním silným diktátem dietní kultury mohlo zdát. Naopak, jedná se o biologicky podmíněnou neurochemickou reakci našeho mozku signalizující základní potřebu energie. A jelikož energii potřebujeme, je dobré hlad nepodceňovat. Je to skvělý přítel, prostřednictvím něhož nás tělo upozorňuje na nedostatek energie, kterou mají buňky pro výkon své práce. 

Prvotním signálům, které k vám tělo hladem vysílá, byste tedy rozhodně měly věřit. Pokud to neděláte, přináší to hned několik důsledků.

1. Snadno tak rozbrnkáváme strunu přejídání.
2. Hrozí, že přestaneme cítit hlad úplně. 

Druhá varianta se stává často, pokud držíte diety a řídíte se tak pravidly nastavenými zvnějšku, nikoli vnitřními pobídkami vašeho těla, a nejíte i přes to, že cítíte hlad.

Oba důsledky mají na svědomí diety a celkově omezování se v jídle a hladovění. Tělo na dietě totiž hladoví. A to i přesto, že tak nevypadá. Pokud stravu jakkoli omezujete, vaše tělo se s tím musí vypořádat.

• zpomalí metabolismus až od 40 %, 
• donutí vás bažit po jídle takovým způsobem, který lze jen velmi těžko zvládnout (takže velice často dochází k přejedení), 
• případně to vezme přes emoce – jste pak podrážděné, apatické, náladové nebo v depresi. Proto se pak lehce dostáváte do bludného kruhu „…dieta = přejídání = dieta…“. 

K přejídání tedy nevede jen jedna cesta. Tento mechanismus zkrátka funguje tak, že pokud je vaše tělo jakýmkoli způsobem deprivováno na energii (jídle), je biologicky maximálně připraveno na moment jedení. Podobně jako sprinter na startu, který čeká na výstřel z pistole. 

Znáte to taky?  Pokud jste v tomhle módu sprintera, toužíte často potom dát si něco sladkého.

Touha po sacharidech a přejídání jídly, která jsou na ně bohatá, není způsobena slabou vůlí.

Sacharidy představují hlavní a tělem preferovaný zdroj energie. Vaše buňky i mozek na nich frčí a nejinak je tomu u jater, která sacharidy shromažďují do zásoby. Proto pokud omezujete přísun potravy, spouští se v mozku speciální chemická reakce, která má silný vliv na to, jak se pak ohledně jídla chováte. 

V případě jakéhokoli nedostatku přinutí vaše tělo i hlavu doslova křičet „nakrm mě!“, což se pak projevuje právě tím, že se přejídáte jídly, které sacharidy přímo překypují. 

Jedinou cestou, jak se vymanit z této pasti věčného omezování v sacharidech a následného přejídání, je jíst je na běžné bázi. Jíst sacharidy totiž znamená přestat po nich toužit. A jakákoli restrikce, hladovění či dieta roztáčí spirálu produkce výše zmíněné chemie v mozku a vede tak tělo k bažení po nich. 

Ptáte se možná, proč jsou tedy stravovací styly založené na omezování příjmu sacharidů tak oblíbené a vlastně úspěšné v naplňování cílů diet, tzn. v úbytku hmotnosti. 

Důvod je prostý – tělo při nedostatku sacharidů spaluje jako palivo své vlastní svalové tkáně. Při nízkém příjmu sacharidů musí tělo sáhnout po alternativním zdroji energie, aby přežilo. Sáhne tedy po bílkovinách ze svalů, které přemění na glukózu (sacharid). 

Princip funguje podobně, jako byste přikládaly do krbu ve vašem domě dřevo, ze kterého je tento dům postaven. Pokud omezíte příjem potravy, začne tělo sice spalovat tuk, který je na těle uložený, ale z tohoto tuku může tělo v době nedostatku (hladu) brát jen velice omezeně (cca 5 %).

Tělo tak slábne a spolu s ním ochabují i všechny životně důležité svalové tkáně (srdce, plíce, játra,…). Aby tělo nadbytečně tuk neukládalo, je bezpečnější a trvalejší ukázat mu, že má přístup k energii kontinuálně a nemusí se bát nedostatku. 

Dobrou zprávou nicméně je, že existuje cesta ven. První krok, který může zvrátit toto odpojení sama od sebe, je začít hladu opět naslouchat. S každým jídlem, které tělu dáte ve chvíli, kdy si o něj říká, budujete se svým tělem důvěru.

Potřebujete na své cestě podporu a nástroje, které vás naučí naslouchat nejen hladu, ale všem potřebám těla a najít tak svobodu v jídle? Zapište se na čekací listinu Akademie intuitivního stravování a já vám vědět, až její brány opět otevřu.

 Zdroj: Evelyn Tribole, Elyse Resch (2012), Intuitive Eating: A Revolutionary Program That Works