Proč nepočítat kalorie?

Neznám mnoho žen, které by v rámci svých dietních pokusů nezkoušely počítat kalorie. Včetně mě. Dlouhou dobu jsem si zaznamenávala co sním, kdy to sním, kolik toho sním, poměr tuků, bílkovin i sacharidů a hlavně, abych se vešla do předem nastaveného denního limitu kalorií.

Běda, jak jsem přešvihla svoji denní stanovenou dávku! Byla jsem naštvaná, podrážděná a neschopná. Ale, když se mi to povedlo, to byla jiná. Celý den byl tak nějak hezčí, se mnou byla lepší řeč a na všechny jsem se smála. Večer jsem ulehala s pocitem, že jsem to zvládla, že jsem dobrá.

A taky velmi často hladová. I když i to jsem vlastně dlouhou dobu považovala za důvod k tomu, abych sama sebe imaginárně poklepala na rameno, jak jsem dobrá..

Stres a strach, které mi počítání kalorií přinášelo jsem si absolutně nepřipouštěla. Naopak, viděla jsem v něm spásu. A až ve chvíli, kdy jsem se začala zajímat o intuitivní stravování jsem si uvědomila, kolik negativních aspektů takové počítání kalorií může vlastně mít. Aspektů, o kterých se vlastně skoro nikde moc nemluví.

Pojďme se na ně společně podívat v dnešním článku:

1. Hodnocení

První důvod, proč kalorie nepočítat jsem už nakousla v úvodu. Kaloriím totiž předáváte moc nad tím, jak hodnotíte celý svůj den i samy sebe.

„Vešla jsem se do 1800 Kcal, jupí, jsem dobrá, tenhle den byl fakt super. Ajajaj, tu večeři jsem už jíst neměla, přešvihla jsem stanovené kalorie. Jsem fakt neschopná. Ale co, od zítřka začnu znovu, tak si dneska ještě naposledy dopřeju.“

Je vám to povědomé?
A zažíváte také podobné párty s jídlem na rozloučenou? Kdy jste přesvědčené o tom, že jste to dneska zkazila, takže už to nemá cenu?

„Rychle do sebe naházím, co se dá a od zítřka začnu zase znovu.“

Tak i tohle může mít za následek přílišné lpění na kaloriích.

2. Strach a úzkost z jídla

Počítání kalorií je velmi často doprovázené právě strachem a úzkostí kolem jídla. Úzkostné sledování kalorií totiž, jako vedlejší efekt, proměňuje jídlo na špatné nebo dobré.

Lidé, pod tíhou počítání kalorií, velmi často sklouzávají k hodnocení jídla. Jídlo, které má hodně kalorií je špatné, potřebují se mu vyhýbat a naopak vyzdvihují jídlo, které má kaloricky nízké hodnoty jako něco, co je dobré.

Problém je v tom, že pokud budete volit jídlo jen podle toho, kolik má kalorií, velmi snadno se pak stane, že to budou jídla, která budou mnohem méně kvalitní, výživná a pro tělo nevhodná. Raději například zvolíte odtučněný jogurt a kolu bez cukru, abyste zahnala hlad, místo banánu a hrstí mandlí, které vašemu tělu dodají mnohem více kvalitních živin a uspokojení. Jenže strach, který vytváří právě počítání kalorií, vám nedovolí zvolit druhou možnost, protože jste přece už dneska snědla příliš kalorií..

A když už si ten banán s mandlemi přece jen dopřejte tak další hodinu řešíte, že jste si raději měla dát ten jogurt, že nemáte slabou vůli, přemýšlíte o tom, kolik jste potom přibrala, jak se budete muset uskromnit v dalším jídle nebo to jít alespoň vyběhat.

3. Neschopnost vnímat potřeby svého těla

Hlídání příjmu kalorií je také jedním z důvodů, proč nedokážete vnímat to, co skutečně potřebuje vaše tělo. A přitom právě tohle je alfou a omegou všeho. Abyste totiž mohla najít svobodu v jídle, je potřeba se napojit na to, co vaše tělo potřebuje a dávat mu to. Protože jedině tak budete vědět, kdy jíst, co jíst, kolik toho jíst, tak abyste se cítila dobře, byla zdravá a nezažívala neustále dokola výčitky, strach a nekonečné záchvaty přejídání.

Ono totiž ve chvíli, kdy budete svůj jídelníček neustále podrobovat tomu, abyste se vešla do předem stanoveného kalorického příjmu, tak to vždy přehluší hlas vašeho těla.

Tělo vám bude říkat: já mám hlad, já mám hlad, jenže vy mu to jídlo odepřete, protože přece už nemáte volné kalorie.

Tělo vám bude říkat: já potřebuju tohle, já potřebuju tamto, ale vy mu to nedáte, protože máte naplánované něco jiného.

Tělo vám řekne, já dneska potřebuju odpočívat, ale vy mu odpočinek nedopřejete, protože přece musíte vyběhat ty kalorie, které jste si dala včera navíc.

Jak dlouho myslíte, že to vaše tělo vydrží?

Přesně tak dlouho, dokud se nepřejíte.
Přesně tak dlouho, dokud vaše vystresované tělo nezačne křičet a mobilizovat všechny síly k tomu, aby vás donutilo dohnat to, co jste mu nedala.

4. Ztráta flexibility

Představte si situaci (možná i vylovíte nějakou ze své paměti 🙂 ), kdy jíte celý den vzorně podle tabulek, naplánujete si kalorie do posledního sousta. Dojíte kolem sedmé večeři, spokojená nad vaším dnešním výkonem, kdy jste dokázala přesně splnit předepsaný limit kalorií. Jenže vám najednou zavolá kamarádka, ať přijdete na skleničku. Jle vy nemůžete! Víte že tam budou brambůrky, kterým byste neodolala a navíc byste musela pít jen vodu a to nechcete, takže radši nepůjdete. A jste celý večer naštvaná…

Nebo jiným příkladem může být oslava narozenin vaší babičky, ze které nic nemáte, protože jediné na co jste se během ní dokázala soustředit je pouze to, zda jste toho už nesnědla příliš moc, co si můžete dát, co si dát nemůžete a v hlavě vás neustále bombardují myšlenky o jídle.

Zdá se vám to přehnané?

Tohle jsou reálné situace z mého života, i ze života mých klientek. Neodkážu ani spočítat, kolik příběhů jsem už slyšela o tom, kolik důležitých životních událostí, večeří, oslav a zábavy s přáteli ženy odložily nebo si neužily jen proto, že neustále myslely na jídlo. Na to, že by jim jídlo nezapadlo do tabulek.

5. Větší fixace na jídlo

Čím více si něco zakazujete, tím více po tom toužíte. A zákazům ohledně jídla jste v případě počítání kalorií vystavovány, chtě nechtě, docela často.

Tipněte si, na co budete myslet, když vám řeknu: nemyslete na bílého slona. Jasně, že budete myslet zrovna na toho bílého slona.

A stejné je to s jídlem.

Na co myslíte, když si večer řeknete, že si k večeři nesmíte dát ty výborné těstoviny, protože se vám nevejdou do kalorického příjmu? Velmi pravděpodobně budete celý večer z hlavy vyhánět myšlenku na ty výborné těstoviny.

A víte co se ještě stane?

Pár večerů to takhle možná vydržíte a nakonec to, že si to odříkáte, bude přesně ten důvod, proč skončíte nejen s plnou mísou těstovin, ale také čokolády, pytlíkem brambůrků a půlkou plechu buchty. Přejedená, se slzami v očích, protože jste se tak dlouho držela, tak dlouho odolávala..

6. Nepřesnost

Nejen, že informace na etiketách nejsou přesné (liší se až o 20%), ale je potřeba si také uvědomit, že kalorická hodnota je rozdílná u různých druhů potravin. Jinou kalorickou hodnotu bude mít sladké červené jablko a zelené nakyslé jablko, jinou kalorickou hodnotu bude mít sladké červené rajče, které zrálo na sluníčku vs. vybledlé a nedozrálé rajče bez chuti.

Navíc počítání kalorií nezohledňuje skutečný pohyb, hormony, zdravotní stav, psychické rozpoložení, životní styl, spánek a spoustu dalších věcí, které jsou velmi často neměřitelné. A každý den jiné. Jiné u každého člověka. A všechny tyhle věci ve finále ovlivňují nejen to, kolik jídla tělo potřebuje, ale i jaké jídlo tělo potřebuje. To nelze spočítat žádnou aplikací.

Jídlo se nerovná kalorie.

A je nesmysl ho tak vnímat. Jídlo je energie, požitek, radost. Jídlo je pro naše tělo zásadní. Jídlo je mnohem víc.

V minulosti nikdy nikdo nepotřeboval počítat kalorie. Stejně jako to nepotřebují děti, které přesně vědí, kdy mají hlad a kdy s jídlem přestat. To jen pod vlivem dietní kultury jsme uvěřili, že jedině pokud budeme znát kalorickou hodnotu potravin, můžeme jíst „správně“.

Ale tak to není. Když se naučíte vnímat potřeby svého těla, tak budete vědět, jak „správně“ jíst. Bez výčitek, strachu, přejídání, omezování i počítání kalorií.

A možná vás právě teď napadá, co teda ale hubnutí?

Podle mého názoru, pokud by počítání kalorií fungovalo, tak by váhu nikdo nikdy už řešit nemusel. Schválně se zamyslete, jestli jsou lidé štíhlejší od té doby, co je počítání kalorií tolik moderní? Podle toho, co vidím já, je to spíš naopak.

Pravda je totiž taková, že počítání kalorií sice může pomoci dočasně k hubnutí, ale téměř vždy je to jen proto, aby váha opět vyletěla zpět nahoru a mnohdy ještě více, než když člověk s počítáním kalorií začínal. Což je přesně to, co se děje většině lidí a je to naprosto přirozená reakce těla, kterou se tělo brání uměle vytvořenému kalorickému deficitu, stresu kolem jídla a strachu, že nebude mít dost energie.

Takže kromě několika kil navíc, si jako bonus přibalíte strach z jídla, stres a výčitky, které nekončí ve chvíli, kdy smažete aplikaci na počítání kalorií. Ten strach kolem jídla s vámi putuje dál, dokud se nenaučíte, jak se toho strachu zbavit, což je často na mnohem delší dobu než se vůbec může zdát.

Klíčem je naučit se vnímat potřeby vašeho těla, dát tak tělu dostatek všeho, co potřebuje a ono si nakonec bude samo, zcela přirozeně, regulovat váhu směrem, která je pro něj optimální a zdravá.